Srpen 2017

Hledání...

28. srpna 2017 v 8:25 | Dagmar Tomášková |  Poezie
Tak jako můra temnou nocí
v zoufání hledá světla třpyt
a z tmavých koutů záblesk očí
kočičí nádech, tichý smích...

Tajemné stíny zvláštní chvíle
pomalé kroky v alejích
loudavá luna za úplňku
dodává řekám moudrý třpyt

Já také hledám v stínu časů
co byly pírkem nad řekou
kopretin vůni, ptačí písně
co rozčeřily krásu vlídně
ukrytou v očích kočičích...

Není proč truchlit...

16. srpna 2017 v 18:42 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne

Není proč truchlit pro ta slova
plynoucí trpce z cizích úst
a zraňující…
zas a znova
bez rozpaků
jen tak a proto

Snad jsi to vzdal…
soucite němý
co odešel jsi kdo ví kam
A paní jménem tolerance?
Má se svým časem jiný plán

Nablízku není pochopení
v dáli se leskne něčí tvář
s posledním zrnkem čas se mění
a nikdo smutek neocení…

Však s hlavou skrytou pod polštář
nevidíš nebe v barvách duhy
neslyšíš písně skřivaní
tak vzbuď se ze snů bez soucitu
přivítej nová svítání...

Děťátko

7. srpna 2017 v 18:18 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne
Človíček, co se rodí z lásky,
je darem přímo od boha.
Poznáš to rychle, bez nadsázky
rozdává radost dokola.
Rozezní všude kolem zvony,
co tiše spaly v zákoutích,
rozjasní tváře škarohlídů
a krev nám v žilách rozproudí.

Ten malý zázrak kouká kolem
a nemá vůbec ponětí,
kdo jsou ti lidé, co tu stojí
a hýčkají ho v zápětí.
Děťátko, co se narodilo,
co přišlo na svět právě teď,
v nás spoustu něhy probudilo
a donutí nás přemýšlet.

Kam vydají se jeho kroky?
A jaký bude jeho svět?
Je spousta času na úvahy.
Chce vyrůst v lásce, dovádět.

Tak rozdávejme hodně něhy.
Ta naučí jej milovat.
A také rady, co jsou cenné,
pro klidný život beze ztrát.