Leden 2017

Pampeliška

28. ledna 2017 v 11:06 | Dagmar Tomášková |  Pohádky babičky Dáši

V jedné malé vesničce, kde lišky dávají dobrou noc, a jitřenka vychází s kohoutím kokrháním, žije krásná panna Pampeliška. Říká se jí tak proto, že tuze ráda plete pampeliškové věnečky. Za tou vesničkou, jen malý kousíček od lesa je velká louka a na té louce rostou spousty a spousty nádherných kytiček. Kromě nich také krásné, žluté pampelišky. Jednou, když Pampeliška opět seděla v trávě na paloučku a pletla už asi desátý věneček, projížděl okolo lesa princ Jan, se svojí družinou.
"Copak to tady děláš, děvče?" zeptal se odměřeně.
"Pletu pampeliškové věnečky," odpověděla dívka a její tvářička zrudla, jak moc se před princem styděla.
"A jakpak se jmenuješ?" nedal se odbýt princ."A k čemu je tolik věnečků a pročpak to vlastně děláš?" vyptával se.
"Pampeliška. Jmenuji se Pampeliška a pletu věnečky proto, že jsou krásně žluté a protože se mi líbí. Jestli chcete princi, jeden z těch věnečků Vám dám," odpověděla.
"Pampeliška? Takové divné jméno! Kdo to kdy slyšel, aby se někdo jmenoval Pampeliška!" vysmíval se princ.
"A že mi dáš jeden z těch věnečků?" rozzlobil se, "děláš si snad ze mě legraci? Taková drzá holka! Obyčejný věneček z pampelišek. To je mi tedy dárek!" křičel princ.
"Promiňte, pane. Já…nechtěla jsem Vás rozhněvat. Myslela jsem…"
"Mlč, drzé děvče!" mávl rukou ke své družině na znamení, že budou pokračovat v cestě. Pampeliška za nimi smutně koukala a bylo jí líto, že prince Jana tolik rozhněvala.
"Princ je pyšný a zlý," řekla si sama pro sebe. Posbírala upletené věnečky a pospíchala domů.
Princ Jan procházel zámeckými komnatami a stále myslel na dívku, kterou potkal na louce u lesa. Byla moc hezká a milá. Sám nechápal, proč na ni byl tak zlý a přísný. Možná to s tím dárkem nemyslela zle…rozhodl se, že hned zítra pojede na vyjížďku k lesu a omluví se Pampelišce za to, že se jí vysmíval a že se na ni tolik obořil. Ale druhý den ji na louce nenašel. Ani třetí, ani čtvrtý den tam nebyla. Princ z toho byl velmi smutný.
"To je tuze těžká věc, můj princi," řekl mu jednoho dne pan rádce. Vaše trápení se jmenuje láska. Jednoduše jste se do té dívky zamiloval."
"Musím ji najít!" rozhodl se princ. "Musím se omluvit za to, že jsem na ni byl tolik zlý."
Pan rádce se vyděsil: "ale jak to chcete udělat? Podle čeho ji najdeme? Vždyť ani nevíme, kde bydlí!"
Princ se zamyslel a vesele zvolal: "Najdeme ji podle věnečku! Dívka, která mi uplete nejkrásnější pampeliškový věneček, stane se moji ženou. Dejte to vyhlásit, pane rádce!"
Několik dní a nocí objížděl princ Jan království křížem krážem, ale dívku, která by uměla uplést tak krásný věneček jako Pampeliška nikde nenašel.
"Vrátíme se domů." Řekl smutně. Myslel si, že už není kde hledat. Prošli všechna stavení, co jich v království bylo, ale po Pampelišce jako by se země slehla. Cestou zpět na zámek projížděli okolo lesa a uviděli v trávě sedět dívku. Pletla pampeliškový věneček a krásně si u toho prozpěvovala.
"Dobrý den, jasný pane," řekla, když přijeli blíž.
"Upletla jsem Vám věneček. Ale nevím, jestli Vás můj dárek neurazí, nebo snad dokonce nerozčílí…"
"Můžeš mi prosím, odpustit?" omlouval se princ. "Byl jsem hloupý a zlý."
"Rád bych požádal o ruku mé krásné princezny. Princezny Pampelišky."
"Vezmu si Vás za muže, princi Jane. Ale mám jednu podmínku. Půjdu s vámi na zámek jen tehdy, rostou li v jeho zahradách pampelišky."
Tak se stalo, že byla svatba. A když se jim narodila malá princeznička, sedávaly spolu s Pampeliškou v trávě a pletly krásné pampeliškové věnečky.

Jeden chybný krok

26. ledna 2017 v 18:57 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne
Životem kráčí…rozpačitý…
vzdálená řeka, tichý proud
tak jako milované dítě,
jenž nemá důvod zakopnout.

Život, však střádá tiché plány.
Tisíce nástrah z koutů zní.
Ty lákají ho do svých sítí,
s radostí slabé lákají…

Jeden krok chybný
těžký kámen…temný a šedý…
nocí zní.
Řeky proud stále tiše plyne,
nic není stejné a nic jiné,
však říční proud… to nejlíp ví…

Síla vůle...

14. ledna 2017 v 11:15 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne
Není snad nad to být si jistá
být sama sebou, nemít strach
a taky někdy rozmařilá
vznášet se směle ve výškách

Že silou vůle hledám síly?
Vždyť není vůbec o co stát
falešným hlasům zarputilých
vždy pokouším se vyhýbat

Miluji modré stíny mraků
mám ráda jasnou slunce zář
s pokorou vnímám vůni růží
v záplavách barev tančících
vždy dodají mi nové síly
když předvádí svůj tanec vílí...

Novoroční předsevzetí

7. ledna 2017 v 16:40 | Dagmar Tomášková |  Fejetony
Přemýšleli jste, jaké předsevzetí si nastavíte tentokrát? Spousta lidí vchází do Nového roku s méně, či více bolestivým předsevzetím. Například: Že přestanou kouřit, nebudou tolik jíst a v příštím roce rozhodně dají "dolů" minimálně dvacet kilo, což s naprostým nerozumem oznamují celé rodině a širokému okolí...

Pro uvedené nešťastníky to znamená jediné: Pod vánočním stromečkem nachází různé pomůcky ke sportovním aktivitám jako jsou činky, rotopedy, či volňásky do fitt center. Naopak tam nenachází karton těch úžasným Camelek, které tam bývaly každičký rok a oni se na ně tolik tešili...
Pohledy spolustolovníků u sváteční večeře k nim vysílají jasné signály, že už by bylo dobré se k tomuto předsevzetí "nastavit" a ubrat salátu i ryby, o cukroví ani nemluvě. Nezabírají ani argumenty, že tato avizovaná změna měla nastat až od Nového roku...

Silvestrovská půlnoc pro ně znamená přesuny do nejrůznějších skrýší, následné ataky všech spoluslavitelů, kteří se na ně vrhají, cigatetku jim rvou od úst a se slastí ji rozdupávají na úplný prach. Ani v oné místnosti, která se jim zpočátku jeví jako ten nejlepší úkryt nejsou v bezpečí. Kouř, linoucí se klíčovou dírkou přiláká další záchránce, kteří onou klíčovou dírkou promlouvají k porušovateli předsevzetí a dodávají mu sílu je zvládnout.

Nevím jak je to u vás, ale já si raději žádná předsevzetí nedávám.
Pokud bych se ale pro nějaké rozhodla, nechám si to pro jistotu rozhodně jen pro sebe.