Přepadení - i takto je možné se náhle ocitnout ve tmě...

4. října 2016 v 17:41 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne

Mirka běžela prázdným parkem a rozhlížela se kolem sebe. Bylo celkem chladné říjnové ráno. Cestou míjela starší ženu. Na rameni nesla maličkou kabelku. Zřejmě měla potíže s chůzí, protože mírně pokulhávala na pravou nohu. Široce se na ni usmála. Mirka opětovala její úsměv, protože jí přišlo hloupé jen tak kolem ní proběhnout. Taky ji úsměv od neznámé, od pohledu milé ženy docela potěšil.
"Dnes si dám jen jedno kolečko," říkala si potichu, "mám zpoždění.
Nestihla bych včas dojít do zaměstnání".

Když běžela zpět, zahlédla před sebou ležící tělo. Okamžitě ji napadlo, že se zřejmě někomu udělalo špatně a omdlel. Rozběhla se rychleji.
"Pane bože!" vykřikla, když doběhla blíž. Na zemi ležela žena, kterou před chvílí potkala a která jí věnovala zářivý úsměv. Ležela na boku a měla zakrvácený zátylek. Náhle si uvědomila, že nikde nevidí kabelku. Kabelku, kterou měla žena na rameni. Pomalu jí docházelo, že se ženě neudělalo špatně, ale že ji pravděpodobně někdo přepadl.
Rozhodla se zavolat policii. Rozhlížela se, ale nikoho nezahlédla. "Nemohl přece zmizet za tak krátkou dobu," říkala si nahlas. "Musel by proběhnout kolem mě." Kdyby běžel na druhou stranu, viděla by ho.

"Haló!" pokoušela se ženu donutit ke komunikaci. "Paní! Slyšíte mě?" pokračovala poté, co zavolala také záchranku. Žena nereagovala.
Náhle zaregistrovala pohyb v nedalekém křoví. Vylekalo jí to. Pomalými kroky se vydala tím směrem, když náhle někdo vyběhl. Nikoho ale neviděla. Běžel ukrytý za křovím. Musel být malé postavy, protože křoví nebylo vysoké.
Přemýšlela, co má udělat. Nechtěla nechat zraněnou ženu samotnou, nechtěla ani, aby násilník utekl. Zrovna dorazilo vozidlo záchranné služby, proto se rozběhla za ním.
"Proboha!" vykřikla, když malou postavu doběhla a uchopila za límec. "Vždyť je to ještě dítě!"
"Potřebuji peníze na školní pomůcky," plakala dívenka, "moje maminka na ně nemá peníze..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 4. října 2016 v 18:14 | Reagovat

Konec mě dojal, sice s tím útokem na postarší paní v žádném případě nesouhlasím, ale i já znám rodiny, kde nemají na drahé školní pomůcky. To ta dnešní doba, vzpomínám jak my jsme měli všechno zadarmo. Maminka snad kupovala jen bačkory a vybavila se mi krásná červená aktovka, i tu mi koupila.

2 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 5. října 2016 v 15:04 | Reagovat

Je to smutný příběh, ale věřím, že reálný. A jen tak mimochodem, naši "nepřizpůsobiví" dostávají školní pomůcky, sešity apod. ve škole ZDARMA. Vím to ze stoprocentního pramene.

3 Ortie Ortie | Web | 5. října 2016 v 16:40 | Reagovat

Hezky napsáno. Tento příběh je smutný, ale bohužel se může stát dost dobře i reálným...

4 Dagmar Tomášková Dagmar Tomášková | E-mail | Web | 6. října 2016 v 18:01 | Reagovat

[1]: I já jsem měla tu krásnou, červenou...

[2]: Ježurko, nejhorší na tom je, že to nemusí být vždy jen "nepřizpůsobiví".

[3]: Máš pravdu, Ortie. A stal se...

5 Meduňka Meduňka | Web | 9. října 2016 v 15:12 | Reagovat

Hodně smutné. Zoufalý čin nešťastného děcka... z toho fakt zamrazí. Bohužel, i tohle je v dnešní době faktem

6 Lenka Lenka | E-mail | Web | 15. října 2016 v 8:20 | Reagovat

Toto je realita dnešní doby, krásně napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama