Skřítek Škodílek

7. listopadu 2015 v 11:38 | Dagmar Tomášková |  Pohádky babičky Dáši


Jak už to v pohádkách bývá, měl král dvě dcery. Adélku a Šárku. Obě krásné jako obrázek, jen Šárka byla pyšná a vypočítavá, Adélka naopak hodná a obětavá. Princezny spolu trávily veškerý čas. Jedna bez druhé neudělala ani krok. Jednou se vypravily na projížďku a potkaly malého skřítka. Poskakoval, skřehotal a žadonil, aby ho vzaly s sebou na zámek, že jim bude sloužit a obveselovat je. Princezna Adélka váhala. Něco se jí na skřítkovi nelíbilo. Připadal jí trochu…divný?
"Nedělejme to, Šárko," šeptala své starší sestře. Ale princezna Šárka byla nadšená.
"Bude nám sloužit a jistě nebude chudý."
Vypočítavý skřítek zaslechl, o čem si princezny povídají, vyndal z maličké kapsičky raneček a sypal z něj zlaťáky. Spousty zlaťáků!
"Vidíš?! Říkala jsem, že nebude chudý! Budeme bohaté nevěsty!" jásala nadšená Šárka. Skřítek žadonil dále: "Jsem maličký. Nikdo nebude vědět, že jsem na zámku. Nikdo kromě Vás mě nespatří."
Adélka jen sklonila hlavu a tiše pozorovala, jak se malý skřítek ukryl v kapsičce princezny Šárky. Ani jedna z princezen však netušila, že si s sebou na zámek nesou skřítka "Škodílka".

Na zámku se začaly dít divné věci. Nic nebylo na svém místě, nic nemělo svůj řád. Šárka celá uplakaná přiběhla k panu králi a ukazovala mu roztrhané šaty.
"Tatínku! Někdo mi zničil moje nejlepší šaty! Kdo to mohl udělat?
Adélka tušila, ale nic neříkala, aby skřítka v královských komnatách neprozradila. Slíbila to princezně Šárce a slib se má dodržet.
"Moje šaty také někdo zničil," řekla tiše.
V tom přiběhl kuchař. "Pane králi! V kuchyni se dějí divné věci! Všechna mouka i sůl, je vysypaná, nádobí rozházené, nic není na svém místě."
Pan král se zamyslel a mnul si bradu. "Vypadá to, že se k nám vrátil skřítek Škodílek. Ale jak je to možné? Vždyť já sám jsem ho ze zámku vynesl a mohl by se vrátit jedině tak, že by ho někdo vznešený s sebou přinesl."
Princezna Šárka se začervenala a pan král pochopil, že to byla ona. Přísně se na princeznu zadíval a pravil: "Já sám jsem Škodílkovi před mnoha lety naletěl. Uvěřil jeho slibům a do zámku ho přinesl. Není to dobrý skřítek. Je zlý a umí jen škodit."
Princezna se rozplakala a prosila krále o radu, jak se má skřítka zbavit.
"Ten, kdo skřítka Škodílka do zámku přinese, musí jej najít, chytit a sám zpět kde ho našel odnést."

Jenomže po Škodílkovi jako by se země slehla. Princezna ho nemohla najít.
"Skřítku! Ukaž se mi!" volala. "Říkal jsi, že nám budeš sloužit a obveselovat nás. Ne že nám budeš škodit!" pokračovala smutným hlasem.
"Cha, chá!" ozvalo se náhle z koutu komnaty. "Jsem přece skřítek Škodílek! Musím škodit!" vysmíval se.
"Ale… to jsi nám před tím neřekl! To bychom tě s sebou na zámek nevzaly a zůstal bys v lese."
"No právě!" skřehotal zlý skřítek."Musel jsem Vám lhát, princezno. Pan král mě ze zámku vyhnal a jen vznešená osoba mě mohla zpět přinést. Teď už se mě nikdy nezbavíte!"
Radoval se a poskakoval.
Skákal tak vysoko, že princezna Adélka, ukrytá za závěsem okna komnaty stačila pod něj vsunout malou krabičku a rychle ji přikrýt víčkem.
"Tak! Máme tě. Zlý skřítku Škodílku. Odneseme Tě zpátky do lesa. Už nám nebudeš škodit!"

"Děkuji Ti, sestřičko. Moc se stydím, za to, že jsem Tě neposlechla a skřítka do zámku přinesla."
Princezna Adélka se usmála. "Ale ze zámku jej musíš vynést ty. Ten, kdo skřítka Škodílka do zámku přinesl, musí ho odnést zpět, kde ho našel. Tak to říkal tatíček král, ne?"
"Prosím, půjdeš se mnou? Společně Škodílka do lesa odneseme."
Skřítek v krabičce prosil, žadonil a naříkal. Sliboval, že už nebude škodit. Ale princezny byly neoblomné.
S veselým smíchem běžely k zámecké bráně, aby ho do lesa vrátily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama