Křivé obvinění - kapitola 12.

10. listopadu 2015 v 19:27 | Dagmar Tomášková |  Romány

Po příjezdové cestě se blížil automobil. Karolína stála u okna a sledovala, jak pomalu přijíždí k domu.
"Kdo to může být?" zeptala se polohlasem.
Jim se zrovna vrátil ze zahrady, stál za jejími zády a také sledoval blížící se automobil.
"Nemám tušení" řekl, "nikoho s černým Saabem neznám. Ty ano?"
"Ne, já také ne," povzdechla si, protože cítila, že je čeká problém. Nevěděla proč, ale nějak to tušila. Auto se pomalu blížilo k domu. Černý Saab, s tmavými skly na oknech jel pomaličku, jako by si ten, kdo v něm seděl, prohlížel okolí domu. Byla vyděšená a Jim to na ní poznal. Pevně ji uchopil za ruku a společně šli k hlavnímu vchodu. Nečekali, až někdo zazvoní, protože oba tušili, že by k tomu stejně v nejbližších chvílích došlo.
"Policie. Dobrý den. Máme tady oznámení o napadení. Můžeme na chvíli dál?" oznámila jim policistka. Její kolega, malý, podsaditý chlápek, s výraznou pleší na hlavě, vůbec nepromluvil. Jen vše tiše sledoval a rozhlížel se kolem.
"Oznámení o napadení?" vytřeštila na ni Karolína oči, "o jakém napadení?"
"Znáte pana Tomáše Nováka?" změřila ji policistka přísným pohledem.
"Ano. Je to můj bývalý manžel, ale já, nechápu…" než stačila odpovědět, skočila jí do řeči: "Pan Novák oznámil, že byl v tomto domě napaden mužem, jménem Jim Holstroj." Karolína pohlédla směrem k Jimovi a všimla si, jak ztěžka polkl. To, že padlo celé Jimovo jméno, jí taky nedošlo hned.
"Prosím?" nevěřila vlastním uším.
"Pan Novák je hospitalizován v nemocnici a jeho ošetřující lékař potvrdil četná poranění po celém jeho těle," pokračovala, "kromě jiného i řezné rány. Lékař také popsal, že řezné rány byly způsobeny nějakým divným nástrojem. Nebyly to klasické rány, jako třeba nožem. Popsal ten nástroj jako jiný, než klasický.
Zatím nevíme přesně, o jaký nástroj se jedná, ale určitě na to brzy přijdeme," ujistila je.
"Také říkal, že když k němu pan Novák přišel, byl zmatený a vyděšený. Mluvil prý divně, říkal něco o Indiánech… Vím, že to zní divně, ale musíme vzít v potaz vše, co ve své výpovědi uvedl".
V zápětí její pohled směřoval k Jimovi. Změřila ho pohledem od hlavy až k patě. Karolína i Jim pochopili, že budou mít problém. Velký problém.
"Kdy naposledy, navštívil pan Novák tento dům?" Její pohled k Jimovi se Karolíně vůbec nelíbil a už vůbec se jí nelíbilo, jak s nimi mluvila. Dala jí najevo, že si to nenechají líbit.
"Nic jsme neprovedli a budeme se bránit!" řekla velmi odhodlaným hlasem.
"Pan Novák tento dům navštívil jen jednou a já jsem mu výslovně řekla, že si nepřeji, aby sem chodil." Její hlas zněl čím dál víc odměřeně. "Sledoval mě, když jsem byla ve městě na nákupech a dojel za mnou až sem. Nechtěla jsem mu říct, kde bydlím, tak mě prostě sledoval. Jsme řádně rozvedeni a už spolu nemáme nic společného. Nepřeji si, aby mě vyhledával, a on to dobře ví." Když to říkala, dívala se na Jima. Moc jí záleželo na tom, aby tohle věděl.
"Řekla jsem mu, že se s ním už nechci dál stýkat, ale on si stále myslí, že mu patřím. Obtěžuje mě také telefonáty. Nepřeji si to a také jsem mu to výslovně řekla." Pokračovala.
" Jim, tedy… pan Holstroj, se mého bývalého muže vůbec nedotkl. Po celou dobu jsem tady byla s nimi. Ani na okamžik spolu nebyli sami. Pan Holstroj Tomáše nenapadl. Věřte mi. Muselo se mu to stát jinde a jinak!" bránila Jima ze všech sil. Byla na sebe pyšná, že dokázala takto reagovat. Dřív, když ještě žila s Tomášem, by to určitě nedokázala. Bála by se promluvit. Sklopila by oči a mlčela. Kdyby promluvila, Tomáš by ji okamžitě srazil sebevědomí a okřikl by ji, že ničemu nerozumí. Že má být raději zticha.
"To samozřejmě ještě prověříme," odpověděla jí zaskočená policistka, "poprosím Vás, abyste se nevzdalovala z města, kdybychom vás ještě potřebovali," bedlivě Karolíně naslouchala. Ani jednou jí neskočila do řeči a bylo na ní znát, že je z jejího výkladu hodně zaskočená. Jim po celou dobu stál opodál, ale netroufal si do hovoru zasáhnout. Byl opravdu hodně znechucený. Nemohl se vyrovnat s tím, že ho ten "parchant" obvinil z napadení.
"Ještě, o mě uslyšíte!" vracela se mu stále slova, která řekl, když odcházel.
"Pane Holstroji, zatýkám Vás za napadení a ublížení na těle," pohlédla k Jimovi, "vše, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám. Půjdete s námi…"
Karolína myslela, že omdlí, když Jimovi dávali na ruce želízka, udělalo se jí špatně od žaludku, chtělo se jí zvracet.
"Ne, to ne!" vykřikla zoufalým hlasem, ale nebylo to nic platné.
"Neboj, vílo, nemám s tím nic společného. Nic jsem neudělal,"pošeptal jí Jim do ucha, aby ji uklidnil.
Policistka si oba opět změřila přísným pohledem. Zřejmě jim tím chtěla dát najevo, že jejich chování bylo přinejmenším podezřelé.
"Ještě se tady trochu porozhlédneme,"pokynula svému zatím jen přihlížejícímu kolegovi. Prošli se po zahradě, nakoukli do Jimovi dílny, do kůlny na nářadí. Zdálo se, že je vše v pořádku.
Karolína se smutně dívala, jak vedou Jima k policejnímu automobilu a se zoufalým výrazem, který k ní vyslal ze zadního sedadla Saabu odjíždí.
Dívala se za nimi a vůbec nic nechápala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 12. listopadu 2015 v 14:56 | Reagovat

Tušila jsem problémy, ale co je moc, to je příliš. Ach jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama