Čertovská pohádka

1. listopadu 2015 v 16:40 | Dagmar Tomášková |  Pohádky babičky Dáši


V pekle bylo veselo. Malí čertíci si hráli, běhali a křičeli a Lucifer už to nemohl vydržet.
"Jste zlobiví čertíci!" zvolal náhle.
Zůstaňte chvíli v klidu, neběhejte a nekřičte, abych si mohl odpočinout.
Čertíci Frantík,Tomík a Janík se zastavili a chvíli v klidu seděli. Tiše si povídali a byli hodní. Jenomže netrvalo dlouho a zase běhali a dělali rámus.
"Jestli nepřestanete zlobit, pošlu Vás na zem mezi smrtelníky a za trest jim budete sloužit!" rozzlobil se vládce pekel. Ale čertíci mu nevěnovali pozornost, jako by ho vůbec neslyšeli. V tom Lucifer vstal a zakřičel: "Ať na zemi se ocitnete a lidem sloužíte tak dlouho, dokud poslušnosti nepoznáte!"
Frantík, Tomík a Janík, se rázem ocitli na zemi. Koukali vyděšeně kolem sebe a nevěděli, co si počít.
"Kde to jsme?" zeptal se Frantík.
Tomík a Janík se rozhlédli.
"To budeme asi na zemi," řekli současně.
"Kde mám své čertí růžky?" zeptal se náhle Tomík a zmateně si chytal na hlavu.
"Já je také nemám!" vykřikl vyděšený Janík. Frantík, byl z čertíků nejmladší a rozplakal se.
" Já také nemám své malé růžky," vzlykal.
"Vypadáme jako obyčejní lidé!" zakřičeli všichni najednou. " To je hrůza!"
Čertíci se rozhodli, že se vydají lesní cestičkou k Čertí skále, aby se mohli vrátit domů, do pekla. Když ji konečně uviděli a došli až k ní, uslyšeli známý hlas vládce pekel, Lucifera. "Zůstanete na zemi a budete pracovat ve mlýně. Mlynář je přísný a naučí Vás slušnému chování."
Lucifer byl neoblomný. Nedbal na prosby a sliby, že už budou čertíci poslušní.
" Jděte do mlýna a požádejte mlynáře, aby Vás přijal do služby! Tak zní má vůle."
Čertíci, se tedy smutní a zklamaní vydali na cestu ke mlýnu. Mlynář si je změřil přísným pohledem.
"Takoví malí, hubení, k čemu by mi tady byli platní?"
Mlynářova žena, robustní paní, si čertíky také prohlédla a řekla: "Muži, přijmi je do služby. Každá ruka je tu dobrá a práce je víc než dost."
"Dobrá," řekl mlynář, "přijmu Vás do služby. Ale vyžaduji naprostou poslušnost."
"Jakpak se jmenujete?"
"Já jsem čert a jmenuji se Frantík."
"Já jsem také čert a jmenuji se Tomík."
" I já jsem čert. Jmenuji se Janík."
"Frantík, Tomík, Janík a čerti. Slyšíš to, ženo?" Mlynář s mlynářkou se nahlas rozesmáli. "Tak vy si ze mě budete dělat legraci?" zařval mlynář, až se okna otřásla.
"Alou do stodoly a vynosit pytle zrní ke mlýnu! Spát budete na půdě v seně a jídlo dostanete jen za odměnu, za dobře vykonanou práci!"
Čertíci se zalekli mlynářovy zloby. Rozběhli se ke stodole. Nosili zrní, pracovali, až všechny pytle ke mlýnu vynosili. Když měli práci hotovou, byla už tma. Mlynářka je oknem pozorovala.
"Takoví malí, hubení, ale síly mají…jako samotný…čert," řekla polohlasem.
Mlynář se jen smál: "Snad bys nevěřila těm řečem o čertech, ženo! Legraci si z nás spratci dělají. Nic víc," řekl
"Jsou malí, ale silní, jídla nám moc neují a práce zastanou, jako dospělí chlapi."
" Dobrá byla Tvoje rada, ženo, abych je do služby přijal." Mnul si vypočítavý mlynář bradu.

"Máme hlad, mlynáři, nebylo by něco k snědku?" žadonili čertíci.
"Ještě nic neudělali a už by se cpali! Slyšíš je, ženo?"
"Cha! Takoví vyžírkové!" křičela mlynářka.
"Alou na kutě! Zítra Vás čeká perný den!"
Čertíci z posledních sil, upracovaní a hladoví vyšplhali po žebříku na půdu a uložili se do sena. Únavou okamžitě usnuli. Když časně ráno kohout zakokrhal, Frantík vyskočil jako první.
"Měl jsem krásný sen," řekl.
"Jaký? Vyprávěj nám o něm." Prosili Tomík a Janík.
"Zdálo se mi o našem pekle. Měl jsem zase své malé čertí růžky a byl tam Lucifer a …"
"Už dost!" zvolal Tomík. "Nechci to poslouchat! Myslím, že se domů už nikdy nevrátíme."
"Tak co je s Vámi, lenoši!" křičel mlynář.
"Vstávat a pracovat! Nemyslete si, že se tady budete jen válet a nic nedělat! To bych se na to podíval!"

Mezitím v pekle probíhala debata a ostatní čerti Luciferovi vyčítali, že malé čertíky brzy do služby poslal. Že jsou ještě příliš malí, aby šli mezi lidi na zkušenou.
"Mlynář je naučí poslušnosti, a že jsem je poslal brzy? No…to je pravda. Ale myslím, že jim to neuškodí." Když debata skončila, byl Lucifer trošku nesvůj.


"Že by měli čerti pravdu? Není li můj trest za zlobení pro čertíky příliš přísný?" Výčitky, zda neudělal chybu, mu nedaly spát. Proto se rozhodl, že se v přestrojení na zemi podívá a mlynáře s mlynářkou navštíví. Přitom uvidí, jak si čertíci ve službě vedou. A tak se také stalo. Druhý den, vypravil se v přestrojení za knížete do mlýna.
"Vítáme Vás, pane kníže." Klaněla se mlynářka a couvajíc v předklonu na mlynáře volala.
"Pěkně vítám, vzácný pane. Co Vám můžeme nabídnout?"
"Jen trochu vína, mlynáři." Odpověděl vládce pekel.
"Tak se u nás posaďte, vzácný pane a naše výborné víno ochutnejte."
"Přinesu k tomu vínu libové masíčko a taky máme čerstvé jitrničky," vnucovala se mlynářka a spousty jídla na stůl nosila.
Čertíci, po třech odpracovaných a hladových dnech vůni jitrniček ucítili a pomalu do mlýna přišli.
"Mlynáři, máme obrovský hlad. Již tři dny tvrdě pracujeme a kousek jídla jsme neviděli," žadonili.
"Ať už Vás tady nevidím, vyžírkové!" zakřičel na ně mlynář. "Ženo! Dej jim krajíc chleba a žejdlík vody a potom, alou do práce!"
Janík hladovým a unaveným pohledem vzhlédl k místu, kde stůl přetékal spoustou voňavého jídla. V tom ho Tomík zatahal za rukáv.
"Host, který tady sedí, je podobný našemu knížeti," řekl potichu.
Frantík, stál vyděšeně opodál a Lucifer na něj nenápadně mrknul. Už, už chtěl radostí zvolat, že je tady Lucifer, ale on lehce naznačil, aby byl potichu a nic neprozradil.
"Ať už jste pryč!" zvolal mlynář, na čertíky.
Čertíci odešli pracovat.
"To byste nevěřil, pane kníže, jací jsou dnes mezi námi lidé. Za čerty se vydávají. Ale já s nimi zatočím! S uličníky!"
Když se Lucifer vrátil do pekla, ostatní čerti ho obklopili a na malé čertíky se vyptávali.
"Mlynář a mlynářka jsou tuze zlí a chamtiví lidé," pravil Lucifer, "myslím, že čertíci, už si vše dobře uvědomili a poslušnosti se naučili. Je čas, aby se vrátili zpět domů, do pekla."
"Ale jednu podmínku přeci jen budu mít. Chamtivého mlynáře a zlou mlynářku s sebou přinesou. Lidé, jako oni, si nic, než peklo nezaslouží."
Tak se stalo, že čertíci s ranním kuropěním své čertí růžky na hlavách měli. Také sílu a moc pekelnou, zpět získali. Kníže pekel je na půdě navštívil a pravil: "Váš trest vypršel. Můžete se vrátit do pekla, ale mlynáře s mlynářkou s sebou přinesete. Nechám Vám tady pekelný plášť."
Frantík, Tomík a Janík, si rychle na své hlavy sáhli. Zjistili, že už jsou zase čertíci a samou radostí chtěli Luciferovi poděkovat. Jenomže když se ohlédli, byl už pryč. Tak za ním jen tiše zvolali: "Bude nám ctí a potěšením, mlynáře s mlynářkou do pekla přinést!"
"Jenomže jak to uděláme?" zeptal se Frantík.
Tomík, se zamyslel.
"Musí být oba na jednom místě, abychom je mohli všemi směry obstoupit a pekelný plášť přes ně přehodit," řekl, "jedině tak se nám pekelná brána otevře."
Janík vymyslel plán: "Mlynář a mlynářka jsou tuze lakomí lidé. Frantík si stoupne na kraj stodoly a bude nahlas křičet, že našel celý pytel dukátů. To by v tom byl čert, aby na to nenalétli," zavtipkoval Tomík a všichni tři se tomu zasmáli. Jak řekli, stalo se.
Frantík stál u stodoly a křičel, co mu síly stačily: "Poklad! Našel jsem poklad! Dukáty, samé zlaté dukáty!"
Mlynářka opět u okna postávala a zaslechla Frantíkovo volání o pokladu.
"Muži! Slyšel jsi to? Ti malí darebové prý našli poklad!"
Mlynář s mlynářkou běželi ke stodole, div si nohy nepolámali. Klopýtali jeden přes druhého a volali: "Co jste našli, je naše! V naší stodole to bylo!"
Jenomže to už byli čertíci připravení a Tomík s Janíkem drželi za zády pekelný plášť.
"Kde je, ten poklad?" křičel zadýchaný mlynář.
"Tady, mlynáři." Řekl Frantík a ukazoval na zem. Jakmile se mlynář s mlynářkou předklonili, Tomík, s Janíkem přes ně přetáhli plášť a všichni tři zvolali: "Vezmi Vás čert!"
Tak chamtivého mlynáře, i s jeho zlou a nenasytnou ženou stihl spravedlivý trest. A naši malí čertíci, Frantík, Tomík a Janík?
Ti už si dávali velký pozor, aby vládce pekel Lucifera nerozzlobili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. listopadu 2015 v 18:21 | Reagovat

Ahoj, jsem moc ráda, že se ti má tvorba líbí, samozřejmě, že nevadí, že jsi si mě přidala do oblíbených. :) Mimochodem, moc pěkný článek!

2 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 18:27 | Reagovat

[1]: Díky Leri. Určitě k tobě zajdu často. Píšeš fakt parádně:-))

3 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 15:30 | Reagovat

Skvělé! :) Pěkných pohádek není nikdy dost :).

4 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 15:12 | Reagovat

Moc se mi líbí, vytisknu si ji a přečtu synovi a nebo opačně :-)
Tedy jestli můžu.

5 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 18:52 | Reagovat

[3]: Ji Hei, děkuji:-))

[4]: Iris samozřejmě, doufám, že se bude synovi líbit:-))
A přídávám další...:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama