Křivé obvinění - kapitola 2.

24. října 2015 v 17:20 | Dagmar Tomášková |  Romány

Ze vzpomínek ji vyrušil zvuk motoru automobilu, který se objevil na příjezdové cestě k jejímu domku. Mířil si to přímo k hlavní bráně.
Rychlým krokem se vydala do ložnice, aby se oblékla a svázala si dlouhé blond vlasy do úhledného drdolu.
"Kdo to může být takhle brzy ráno?" lamentovala, protože ranní překvapení neměla vůbec ráda. Taky vždycky nenáviděla neohlášené návštěvy.
"Dobrý den. Omlouvám se, že Vás obtěžuji, ale asi jsem zabloudil," oznámil jí mladík, když mu vyšla naproti k bráně. Okamžitě ji zaujal. Byl urostlý, se sametově snědou pletí a dlouhými havraními vlasy. Nádherné tmavé oči, široká ramena, krásný, nesmělý úsměv…přistihla se, že z jeho přítomnosti není ve své kůži.
"Dobrý den," odpověděla, "nevím, jak bych Vám mohla pomoci,"dodala rychle, aby předešla jeho dalším dotazům na cestu. "Bydlím tady velmi krátce a skoro nikoho tady neznám…"
"Hmmm…já také ne," zavtipkoval, "tak nevím…přijel jsem kvůli zaměstnání na inzerát." Nahlížel do novinových stránek, které celou dobu držel v ruce a kde byl vytištěný inzerát. "Mám zájem o práci zahradníka a měl jsem navštívit paní Karolínu Novákovou," dodal, aby vše uvedl na pravou míru.
Karolína na zahradníka čekala jako na smilování. S nepřehlédnutelným nadšením úplně otočila.
"No výborně! Moc mě těší!" zaradovala se.
"Já jsem Karolína Nováková," nejistě mu podávala ruku. Mladík očividně také znejistil.
"Jim Holstroj," představil se.
"Navrhuji, abychom spolu posnídali, pokud Vás nebudu okrádat o čas," řekla, "uvařím kafe a ráda si poslechnu Vaše doporučení."
"O čas mě v žádném případě okrádat nebudete," řekl spokojeně, "jsem připravený, pokud bych měl štěstí, nastoupit ihned." Provinile na ni pohlédl. Karolína si pomyslila, že asi nemá kde bydlet, proto hledá práci i s ubytováním, jak bylo uvedeno v inzerátu.
"Tak, prosím…pojďte dál," vybídla ho, "nezouvejte se, ještě nemám vše vybaleno a uklizeno," omlouvala se za nepořádek, když došli k hlavním dveřím do domu. V předsíni i v pokoji byly bedny s knížkami, nádobím, které musela dokoupit a oblečením. Byla neuvěřitelně nervózní, ale ze všech sil se snažila, aby to na ní nebylo znát. Až mnohem později se dozvěděla, že Jim byl nervóznější než ona. Zhruba po hodinové debatě byla rozhodnutá, že to s ním zkusí. Byl moc sympatický a podle jeho slov to vypadalo, že o téhle práci hodně ví. Přesně někoho takového potřebovala. Zahrada byla opravdu velmi zanedbaná. Sama by si s tím vůbec neporadila.
" Ukážu Vám zahradu a myslím, že bychom to mohli zkusit," pobídla ho, aby ji následoval, "musím Vás ale upozornit, že je hodně zanedbaná. Nastěhovala jsem se před nedávnem. Jsem spisovatelka a hlavní problém je v tom, že na ni vůbec nemám čas," dodala provinile, "taky se musím přiznat, že to ani moc neumím," usmála se nejistě, "celý svůj život jsem zatím žila v městském bytě a nemám s tím vůbec žádné zkušenosti."
"Situace v mém životě se bohužel změnila natolik, že jsem se musela rychle rozhodnout a nejsem si úplně jistá, jestli mé rozhodnutí bylo správné." Uvědomila si, že mu povídá věci, které ho jistě nezajímají. Rychle dodala: " je to první dům v mém životě a já si teprve zvykám v něm žít."
Obava, zda to vůbec zvládne, byla z jejího hlasu víc, než patrná. Zářivě se usmál: "to nevadí," řekl milým hlasem, "proto jsem přece tady. Velmi rád Vám s tím pomůžu."
" Moc Vám děkuji, paní Karolíno. Tu práci nutně potřebuji," dodal ještě, "vynasnažím se, abych Vás nezklamal."
U kafe Jimovi navrhla, že by nebylo na škodu říkat si křestními jmény. "Myslím, že by se nám tak mohlo lépe spolupracovat," řekla nejistě. Obávala se reakce na svou nabídku.
"Samozřejmě," řekl, "jsem moc rád, že jste to navrhla vy. Měl jsem stejný nápad, ale bylo mi to trapné."
"Tak pojďte, Jime, ještě Vám ukážu, kde budete bydlet," pobídla ho, aby ji následoval. "V přízemí domu je malý byt. Jedna místnost s krbem, kuchyně a sociální zařízení," dodala, " má také samostatný vchod, takže budete mít naprosté soukromí."
Rozhodla se, že pokud někoho přijme na práci zahradníka, bude bydlet tam.
" Pokud chcete, můžete hned začít. Jestli nejste po cestě příliš unavený…"
"Ale samozřejmě můžete začít až zítra,"uvědomila si, že je na něj tak trochu hrr…
"Promiňte, už vás nechám o samotě." Dodala a spěšně a odešla.
Zatím co si vybaloval své věci a následně se rozhlížel po zahradě, vynesla si na terasu svůj laptop. Chvíli ho pozorovala a přemýšlela, jestli udělala dobře, že ho přijala. Říkal, že jeho původní povolání je architekt. Nechápala, proč tuto úžasnou práci nevykonává. Proč má zájem pracovat jako zahradník. Až mnohem později se dozvěděla, že ho nebavila práce v kanceláři. Stále hledal řešení, jak by mohl odejít z města a žít v přírodě. Když našel Karolínin inzerát, neváhal ani chviličku. Jeho maminka se na něj trochu hněvala a vyčítala mu, že tolik let studoval úplně zbytečně. Že když chtěl být zahradníkem, nemusel mít vysokou školu. Karolína si upřímně myslela, že měla pravdu.
Zaplašila myšlenky, aby se konečně pustila do práce. Už se tak dost zdržela.
Jenomže její hlava se stále vracela ke vzpomínkám.
Nemohla se vůbec soustředit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 25. října 2015 v 14:08 | Reagovat

Už teď to čtu jedním dechem. Kde jsi, že o tobě není vidu ani slechu a tak umíš?

2 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 25. října 2015 v 15:32 | Reagovat

Libuško, zkoušela jsem romány nabídnout nakladatelstvím, ale neuspěla jsem. Tak dávám sem a doufám, že se budou líbit.Tímto ti moc děkuji:-)))

Přidávám další kapitolu:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama