Křivé obvinění - kapitola 1.

24. října 2015 v 8:53 | Dagmar Tomášková |  Romány

Karolína otevřela balkonové okno a vyšla v dlouhé noční košili na terasu. Rozhlédla se po krajině. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, až se jí zatočila hlava.
"Je tady krásně," řekla nahlas sama pro sebe, "tady načerpám nové síly a také spoustu inspirace pro svou novou knihu."
Velkoměsto, ve kterém trávila dětství, čas studií a zatím celý svůj život bylo vše, co znala. Davy spěchajících lidí, hluk z ulice, smog a prach ji provázel na každém kroku. Své knihy psala v pracovně bytu, ve kterém bydlela se svým mužem Tomášem.
Tomáš pracoval jako strojní inženýr a hodně času trávil mimo domov.
Nijak drasticky to neřešila. Psala doma, děti zatím neměli…
Když zavolala Alena, kamarádka ze školy, že si s manželem pořídili chatu u lesa, že je tam nádherně a že by byla moc ráda, kdyby se i s Tomášem přijeli podívat, Karolína váhala.
S Alenou se naposledy viděly, když měli sraz jejich třídy ze základní školy po několika letech. Pravda ale byla, že si tam spolu docela dobře "poklábosily."
Karolína dlouho nikde nebyla. Na sraz původně taky vůbec nechtěla jít. "Proč, bys nešla?" přesvědčoval ji Tomáš. Ale poznala na něm, že to říká jen tak. Že doufá, že stejně zůstane doma. Možná to byl důvod, proč se nakonec rozhodla, že na setkání půjde. Tomáš byl stále někde na cestách, Karolína skoro nikam nechodila. Už jí to začínalo docela vadit. Připadala si jako ve vězení. Nakonec byla docela ráda, že si se spolužáky popovídala. Hlavně s Alenou si hodně zavzpomínaly. Taky musela konstatovat, že se Alena vůbec nezměnila. Už ve škole byla vždycky ráda středem pozornosti. Musela mít hlavní slovo a předváděla se před klukama.
To jí zůstalo.
Karolína váhala. Nebyla si jistá, jestli jsou takové kamarádky, aby ji Alena zvala do svého soukromí. Nemyslela si to. Přemýšlela, na co by se vymluvila. Nechtělo se jí na chatu. Nikdy jí to nic neříkalo a myslela si, že to není nic pro ni. Taková nuda! Byla zvyklá být stále ve městě…
Taky byla přesvědčená, že musí pracovat a takový výlet ji strašně zdrží.
Když přijel Tomáš ze služební cesty, nastínila mu situaci: "Volala kamarádka ze školy," oznámila mu, "rádi by nám s manželem ukázali jejich novou chatu." Čekala na jeho reakci, ale nic neříkal.
"Myslela si, že bychom mohli přijet v sobotu na celý den," stále nic neříkal. Doufala, že řekne, že nikam nepojedou. Že se mu nechce. Tvářil se dost otráveně.
"Jednou si někam vyjdeš a už je všechno jinak," neodpustil si poznámku.
"Nebo zase někam jedeš?" zeptala se ještě.
Kdyby řekl, že se mu to nehodí, vůbec by se nezlobila. Naopak.
Stejně se jí nikam nechtělo a tohle by mohla být dobrá výmluva. Taky by to nebylo na ni. Mohla by Aleně říct, že manžel je na pracovní cestě a že nejsou zvyklí chodit na návštěvy jeden bez druhého. Jenomže Tomáš jen tak přikývl a dodal, aby to teda domluvila. Překvapilo jí to, ale byla potichu. Už několikrát jí v poslední době vyčetl, že stále jen píše…říkala si, že je třeba rád, že taky společně vytáhnou paty z domu.
Byla tehdy tak naivní, že tohle si opravdu myslela.
Alena byla ze správy, že v sobotu za nimi přijedou nadšená. "Budeme se na vás moc těšit!" jíkala radostně do telefonu. "Uvidíš, že se Vám u nás bude líbit," Dodala ještě, než se rozloučily. Na Tomášovi bylo znát, že z Karolínina rozhovoru s Alenou není zrovna u vytržení. Měl asi dojem, že spolu hovořily příliš dlouho. Byl opět dost nevrlý.
"Co máme k večeři?" zeptal se otráveně, "celý den jsem nic nejedl. Mám hlad jako vlk."
Karolína vstala od pracovního stolu. Taky poměrně dost otráveně, protože potřebovala dopsat poslední kapitolu. Zvažovala, jestli nemá Tomáše poprosit, aby jí dal ještě tak hodinku. Nakonec si to rozmyslela a nechala psaní na později. Nestála o to, aby byl ještě protivnější.
"Já taky ne," řekla polohlasem sama pro sebe a přesunula se do kuchyně.
" Udělám tousty plněné masem a zeleninový salát!" zavolala. Bylo to jídlo, které měli oba moc rádi. Ale Tomáš ji neslyšel, protože si napouštěl horkou vodu do vany.
Mlčky seděli u večeře a každý byl myšlenkami jinde. Karolína přemýšlela o své nové knize a Tomáš? Těžko říct kde se toulal ve svých myšlenkách. Jedno ale věděla jistě. Úplně se odcizili. Pokud se vůbec potkali doma, nebo spíš pokud byl doma Tomáš, skoro spolu nepromluvili. Obvykle pracovala na románech, on si v obývacím pokoji četl, nebo také pracoval na počítači. Kdy se spolu naposledy milovali? To už si ani nepamatovala.
Pozorovala svého muže, jak zadumaně pojídá toust a zeleninu a v duchu se obviňovala: Je to všechno moje vina. Měla bych míň pracovat a víc se věnovat Tomášovi. Taky už bychom měli začít uvažovat o dítěti. Vždyť přece svého muže miluji a děťátko bych si moc přála. Ten sobotní výlet není vůbec špatný nápad. Pobyt na čerstvém vzduchu nám neuškodí a oba přijdeme na jiné myšlenky. Po návratu z tohoto výletu s Tomášem promluvím o dítěti. Možná právě tohle je důvod jeho špatných nálad.
Tomáš se zmínil, že by chtěl miminko asi před rokem. Karolína se na dítě v té době ještě necítila. Měla rozepsanou zajímavou knihu a chtěla ji dokončit. Teď, když se tak téměř stalo…
Taky si myslela, že ve třiceti už je nejvyšší čas. Taky by se mohlo stát, že nebudou mít děti vůbec a to samozřejmě nemohla dopustit.
Než začne pracovat na dalším příběhu, zeptá se ho na jeho názor k tomuto rozhodnutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 24. října 2015 v 17:04 | Reagovat

Hurá! Začíná opět super čtení, to jsem ráda!

2 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 24. října 2015 v 17:15 | Reagovat

Já jsem taky ráda. Doufám, že se ti román bude opět líbit...:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama