Leden 2014

Rozhovor s autorem

4. ledna 2014 v 7:59 | Dagmar Tomášková |  Rozhovor s autorem

Před několika měsíci jsme se společně s ostatními členy redakční rady Holických novin dohodli, že by bylo dobré představit v našich novinách čtenářům žijící osobnosti, jež jsou nějak spojeny s Holicí. Jako první nás napadli autoři, jejichž příspěvky sice čtete, ale mnohdy o nich téměř nic nevíte nebo je vůbec neznáte. Představíme vám tedy postupně v našich rozhovorech nejprve naše literární "psavce", vzácný typ lidí, kteří navzdory těžkostem doby a různým jiným potížím píší často především pro sebe, ale i pro potěchu ostatních a pro něž je literatura především koníčkem. Abychom byli styloví a dodrželi jisté zásady, dali jsme hned na počátku přednost hostům Holických novin a také ženám. Proto vznikl jako první tento rozhovor s paní Dagmar Tomáškovou (Doupalovou).


Nejprve bych se Vás chtěl zeptat, jaký je Váš vztah k Holici?

Můj vztah k Holici je velmi vřelý, protože jsem v ní prakticky vyrostla. S rodiči jsme se přistěhovali v mých sedmi letech, chodila jsem tady do školy, mám zde spoustu kamarádů. Také tady bydlí rodiče mého muže, které mám moc ráda, a dcera s přítelem a naší milou vnučkou.

Vašim koníčkem je literatura. Chtěl bych se tedy zeptat, jak jste se k literatuře a ke psaní dostala? Jaké byly počátky Vaší tvorby?

Literaturu jsem měla vždycky moc ráda. Odmalička jsem milovala knížky, moc ráda a často jsem četla. Ke psaní jsem se dostala náhodou. V době, kdy jsem se velmi zajímala o psychologii, vznikla má první sbírka s názvem "K zamyšlení": Jednalo se o zveršované příběhy ze života. Mým prvním kritikem a rádcem byl pan Petr Šafránek, který mi dodal chuť do další práce.

Kde hledáte inspiraci pro svou tvorbu? Jak a proč píšete?

Inspiraci pro svou tvorbu hledám především v běžném životě. Ráda pozoruji lidi a dění kolem sebe, své poznatky se poté pokouším vložit do svých prací. Velmi mě také inspiruje naše malá vnučka, protože děti jsou nejlepšími rádci. Jsou neuvěřitelně bezprostřední. Moc ráda pro ně proto píši.

Máte nějakou odezvu od případných čtenářů?

Odezvu vnímám především na literárních stránkách, kam vkládám svá díla, také u rodiny a přátel.

Angažujete se ale také podporou občanského sdružení Nedoklubko. Mohla byste čtenářům říci něco o této Vaší aktivitě?

Jedná se o pohádky a říkanky pro nedonošené děti na JIP a jejich rodiče. Ráda pro ně tvořím pohádky a říkanky, které by jim měly pomáhat v tomto pro ně velmi těžkém období. Děti naslouchají hlasu svých rodičů, kteří jim je čtou, a tím i oni vnímají "hřejivá" slova v nich obsažená. Ještě v letošním roce by měla být vydána kniha "Pohádky pro kulíšky". Bylo mi opravdu velkou ctí na tomto projektu spolupracovat.

Musím se Vás také zeptat na Váš literární úspěch z podzimu tohoto roku. Jak jste dosáhla tohoto ocenění?

Ocenění se týká poezie, kdy má báseň Láska vyhrála první místo ve veřejné části literární soutěže. Vyhlášení se konalo v Havlíčkově Brodě, v rámci každoročního knižního veletrhu. Pořadatelem této soutěže je sdružení Vzdorospolek. Jedná se o již desátý ročník a oceněné básně jsou uveřejněny v básnické sbírce Pár střípků (2013). S pokorou vnímám ocenění čtenářů, kteří pro tuto mou báseň hlasovali, a velmi jim za to děkuji.

Jaké máte literární plány do budoucna a kde se mohou čtenáři Holických novin dovědět více o Vaší tvorbě, popřípadě si přečíst ukázky z ní?

Rozsah mé tvorby je poměrně široký. Ráda bych se více věnovala tvorbě pro děti, také poezie je pro mě stále velkou výzvou a snažím se v ní zdokonalovat. Nebráním se ani beletrii. V nejbližší době by měla vyjít knížka povídek s názvem "Duchové jsou mezi námi". Soubor povídek představuje pohled na to, že nás blízké, ale i vzdálené osoby neopouštějí ani po smrti. Pomáhají v těžkých situacích, snaží se upozornit na křivdy, které se jim za života staly. Povídky nejsou psány s úmyslem šokovat, ale přináší nadpřirozenem ozvláštněné příběhy, které mají kořeny ve skutečnosti. Většina mých děl je k nahlédnutí na blogu "Na křídlech vážky" (http://dasatomaskova.blog.cz).

Máte nějaký vzkaz pro čtenáře Holických novin?

Čtenářům Holických novin bych ráda popřála především hodně zdraví, protože to považuji za nejdůležitější. Také spoustu radostných dní nejen v tomto předvánočním období.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně inspirace a pohody do dalších dní.



Ptal se Milan Polák

Andulka a skřítek

3. ledna 2014 v 17:34 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky


Byla jednou jedna holčička jménem Andulka. Tohle krásné jméno dostala po své babičce, kterou měla moc a moc ráda. Jezdívala za ní každé prázdniny. Babička bydlela ve vesnici a měla obrovitánskou zahradu. V ní rostlo na stromech různé ovoce. Krásná červená jablíčka, třešně a hrušky. Za brankou bylo zase maliniště, kde Andulka babičce pomáhala trhat maliny. Taky spolu chodily do blízkého lesa na ostružiny a na borůvky.
Babička z toho všeho ovoce pekla koláče, nebo je vkládala do sklenic. Andulka jí s tím moc ráda pomáhala. Po prázdninách si vždycky s maminkou a tátou ovoce ve sklenicích vozili domů, do města, aby měli v zimě spousty vitamínů.
"Musíš jíst hodně vitamínů, abys byla silná a zdravá," říkávala babička. Maminka babičku vždycky pohladila po rameni a pěkně jí za ovoce poděkovala.
Když byla Andulka ještě miminkem, maminka s babičkou, táta i děda se o ni moc báli. Narodila se příliš maličká a musela být nějakou dobu v inkubátoru.
Z té doby si pamatovala svého maličkého skřítka. Představil se jí jako skřítek kulíšků. Nosil parádní kulich stejných barev, jako měla její upletená čepička, aby ji ve skleněném domečku hřála. Také jí zpíval písničky a povídal krásné pohádky. Dobře ho slyšela, jen s ním ještě nedokázala mluvit. Byl to její milý skřítek.
Když trochu povyrostla, dala mu jméno Borůvka. To podle ovoce, které měla u babičky nejraději.
Taky měl stejný hlas jako její maminka. Andulka si jej dobře pamatovala. Jak rostla,tak ho přestala vídat. Ale věděla, že je blízko, protože vždy, když byla na blízku maminka, slyšela i jeho krásný hlásek.