Srpen 2013

Usměvavý kulíšek

29. srpna 2013 v 19:12 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky

Sluníčko nakouklo do pokoje a zahlédlo malinkaté miminko, ležící v inkubátoru.
"Haló!" zavolalo, "jakpak se dnes máme?"
Kulíšek se zavrtěl a lehounce pohnul ukazováčkem. Sluníčku se také zdálo, jako by se na ně usmál. Na hlavičce měl kulich s velikááánskou bambulí.
"Ještě ne," řeklo něžným hlasem. "Ještě musíš odpočívat, kulíšku."
Kulíšek se znovu lehoulince usmál. Věděl, že až zesílí a vyroste, užije si sluníčka do sytosti a budou si spolu hrát a bude za ním běhat…
Kulíšek rostl a sílil. Sluníčko jej často navštěvovalo. Dávalo mu sílu, aby z něj byl brzy velký chlapeček. A dočkalo se.
"Přišla moje chvíle," řeklo si, když kulíšek zesílil a jeho šťastní rodiče si ho mohli konečně odnést domů.
"Doma máš připravený krásný pokojíček," povídala mu maminka cestou.
Sluníčko opět nahlédlo oknem dovnitř, do jeho pokojíčku. V postýlce uvidělo krásného chlapečka a poznalo v něm usměvavého kulíška.
"Jakpak se dnes máme?" zeptalo se. Kulíšek se na ně zeširoka usmál a natáhl k němu ručku.
Tak náš usměvavý kulíšek našel své sluníčko a ono našlo svého kulíška.