Andulka a skřítek

27. února 2013 v 8:05 | Dagmar Tomášková













Byla jednou jedna holčička jménem Andulka. Tohle krásné jméno dostala po své babičce, kterou měla moc a moc ráda. Jezdívala za ní každé prázdniny. Babička bydlela ve vesnici a měla obrovitánskou zahradu. V ní rostlo na stromech různé ovoce. Krásná červená jablíčka, třešně a hrušky. Za brankou bylo zase maliniště, kde Andulka babičce pomáhala trhat maliny. Taky spolu chodily do blízkého lesa na ostružiny a na borůvky.
Babička z toho všeho ovoce pekla koláče, nebo je vkládala do sklenic. Andulka jí s tím moc ráda pomáhala. Po prázdninách si vždycky s maminkou a tátou ovoce ve sklenicích vozili domů, do města, aby měli v zimě spousty vitamínů.
"Musíš jíst hodně vitamínů, abys byla silná a zdravá," říkávala babička. Maminka babičku vždycky pohladila po rameni a pěkně jí za ovoce poděkovala.
Když byla Andulka ještě miminkem, maminka s babičkou, táta i děda se o ni moc báli. Narodila se příliš maličká a musela být nějakou dobu v inkubátoru.

Z té doby si pamatovala svého maličkého skřítka. Představil se jí jako skřítek kulíšků. Nosil parádní kulich stejných barev, jako měla její upletená čepička, aby ji ve skleněném domečku hřála. Také jí zpíval písničky a povídal krásné pohádky. Dobře ho slyšela, jen s ním ještě nedokázala mluvit. Byl to její milý skřítek.
Když trochu povyrostla, dala mu jméno Borůvka. To podle ovoce, které měla u babičky nejraději. Taky měl stejný hlas jako její maminka. Andulka si jej dobře pamatovala. Jak rostla,tak ho přestala vídat. Ale věděla, že je blízko, protože vždy, když byla na blízku maminka, slyšela i jeho krásný hlásek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama