Únor 2013

Co se děje v lese

27. února 2013 v 9:04 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti













Poslouchejte, milé děti
co můžete uvidět,
tam, kde roste hodně stromů,
ožívá hned lesní svět.

Na stromě, až na vršíčku
uvidíte veveřičku.
Ve větvích si poskakuje,
šišky ráda rozhazuje.

Po pěšince za bodláčím,
paní liška hrdě kráčí.
Je to děti velká dáma!
Toulává se často sama.

Tamhle dole na paloučku,
tam, kde kvete koniklec,
pod pařezem z velké díry,
vykukuje jezevec.

Také srny tady bydlí.
Umí rychle utíkat.
Musíte být potichounku,
nesmíte je vylekat.

Mořský koník

27. února 2013 v 8:55 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti













Je to kůň a nebo není?
To je ale nadělení!
Že má koník čtyři nohy?
Potápět se nemá vlohy?

Kdo by to byl děti, řek?
V moři žije koníček.
K plavání má nadání,
po dně se rád prohání.

Andulka a skřítek

27. února 2013 v 8:05 | Dagmar Tomášková













Byla jednou jedna holčička jménem Andulka. Tohle krásné jméno dostala po své babičce, kterou měla moc a moc ráda. Jezdívala za ní každé prázdniny. Babička bydlela ve vesnici a měla obrovitánskou zahradu. V ní rostlo na stromech různé ovoce. Krásná červená jablíčka, třešně a hrušky. Za brankou bylo zase maliniště, kde Andulka babičce pomáhala trhat maliny. Taky spolu chodily do blízkého lesa na ostružiny a na borůvky.
Babička z toho všeho ovoce pekla koláče, nebo je vkládala do sklenic. Andulka jí s tím moc ráda pomáhala. Po prázdninách si vždycky s maminkou a tátou ovoce ve sklenicích vozili domů, do města, aby měli v zimě spousty vitamínů.
"Musíš jíst hodně vitamínů, abys byla silná a zdravá," říkávala babička. Maminka babičku vždycky pohladila po rameni a pěkně jí za ovoce poděkovala.
Když byla Andulka ještě miminkem, maminka s babičkou, táta i děda se o ni moc báli. Narodila se příliš maličká a musela být nějakou dobu v inkubátoru.

Z té doby si pamatovala svého maličkého skřítka. Představil se jí jako skřítek kulíšků. Nosil parádní kulich stejných barev, jako měla její upletená čepička, aby ji ve skleněném domečku hřála. Také jí zpíval písničky a povídal krásné pohádky. Dobře ho slyšela, jen s ním ještě nedokázala mluvit. Byl to její milý skřítek.
Když trochu povyrostla, dala mu jméno Borůvka. To podle ovoce, které měla u babičky nejraději. Taky měl stejný hlas jako její maminka. Andulka si jej dobře pamatovala. Jak rostla,tak ho přestala vídat. Ale věděla, že je blízko, protože vždy, když byla na blízku maminka, slyšela i jeho krásný hlásek.

Domov

14. února 2013 v 7:20 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne

Je jedno místo, co má jméno,
bydlí tam vzpomínky a sny.
Přání, tak často vyplněno,
jenž vracívá nás do dětství.

To místo mívá jméno domov.
Máma a táta, šťastný smích,
tam vracíme se tolik rádi,
tam býváme vždy v rozpacích.

Vánoční čas, dny tajných přání,
opojná vůně jehličí,
mámina náruč otevřená
a tátův úsměv zářící.


Rak

5. února 2013 v 7:21 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti













Dobré ráno, strýčku raku!
Přejeme vám hezký den!
Žabák volá od bodláků,
sluníčko je za keřem.

Přiletěla pěnkavička,
toužila se přesvědčit,
zaslechla, že klepetáči
dovedou jen zpátky jít.

Je to pravda nebo není?
Strýček se tím netají.
To je teda nadělení!
Raci jenom couvají.

Včelka

3. února 2013 v 10:46 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti












Do domečku u lesíčka
létá včelka maličká,
pilně nosí sladkou šťávu,
nedělá to pro zábavu.

Do všech kytek nakukuje,
vesele si poletuje.
Musí však mít velkou sílu
když unese tolik pylu.

Proč to dělá? Co z něj bude?
Zkuste děti přemýšlet.
Z toho pylu, co tam nosí,
bude přeci sladký med!

Datel

1. února 2013 v 7:49 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti












Pane datle, na slovíčko!
Naše děti chtějí znát,
proč musíte dělat rámus
na stromech se ukrývat.

Musím ťukat, ťuky, ťuky,
všechny stromy ošetřit,
potřebují moji péči,
aby mohly zdravé být.

Mravenec

1. února 2013 v 7:45 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti












Mravenečku! Mravenečku!
Kampak tolik pospícháš?
Zastav se na malou chvíli
vždyť se brzy zadýcháš.

Musím běžet k mraveništi,
všechno s sebou odnosit,
až dokončím všechnu práci
pak se můžu zastavit.

O čiperné veverce

1. února 2013 v 7:41 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti












Veverka je pracovitá,
čiperná a velmi hbitá.
V létě myslí na zimu,
připraví si peřinu.

Musí velmi pilná být,
oříšky si nanosit.
Až napadne první sníh,
ukryje se ve větvích.

Příběh myšáka Ferdy

1. února 2013 v 7:24 | Dagmar Tomášková |  Pohádky a říkanky pro děti

Myšák Ferda je malý neposeda. Často utíká a nedá na rady mámy a táty. "Neběhej sám, Ferdo." Říká mu často táta myšák. " Venku na dvorku žije velký mourovatý kocour a ten tě jednoho dne chytí a sní. Ale Ferda si nedá říct. Jen co se máma s tátou nekoukají, šup a už běží na dvoreček.
Jednou, když zase takhle utekl z pelíšku na dvorek, schoval se naproti pod velkou židlí. Tu židli tam má pan domácí, aby se posadil, když si potřebuje zout holínky. Jenomže náš malý Ferda si nevšimnul, že na židli podřimuje ten velký mourovatý kocour, o kterém mu vyprávěl táta myšák. Pobíhal pod židlí a hledal něco dobrého k snědku. Nějaký drobínek, co by mohl upadnout panu domácímu. Kocour zavětřil a rychle seskočil ze židle dolů. Chodil kolem dokola a hledal malého myšáka. Ferda, se ukryl do kouta. Krčil se pod židlí a strachy ani nedýchal.
"Jdi pryč, zlý kocoure!" říkal si potichounku. Ale kocour pryč jít nechtěl. Stále obcházel tu židli. "Co teď budu dělat?" vzlykal myšák Ferda.
"Kdybych byl poslušný a nedělal to, co nesmím, nikdy by se mi to nestalo. Teď mě kocour chytí a sní.

Táta myšák vykoukl z pelíšku. Uviděl Ferdu, jak se krčí pod židlí a…hrůza! Okolo ní obchází ten hrozný, velký kocour. Ferda zahlédl tátu myšáka, jak vykukuje z jejich domečku a ukazuje mu, že odpoutá kocourovu pozornost. Aby potom rychle utíkal domů, k mámě. Vyběhl a utíkal, co mu nohy stačily. Kocour se rozběhl za ním.
V tom okamžiku se dal vystrašený Ferda také do běhu. Běžel a běžel, až doběhl domů k mamince. Hned za ním přiběhl táta myšák. Kocour ho naštěstí nedohonil.
"Nezlobte se na mě." Omlouval se náš malý myšák Ferda mezi vzlyky."Já…už to nikdy neudělám. Už budu hodný a poslušný."