Prosinec 2012

Vánoční přání pro Letinku

17. prosince 2012 v 8:41 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky

Ty spěchala jsi, možná příliš,
snad pro ten hlásek medový,
jenž dopřála ti dobrá víla,
v blízkosti tvé se objevila
a dodávala spousty sil,
nožky tvé, by se roztančily,
pro mámu, tátu, tanec vílí,
je dárkem, ze všech z nejsladších.

Vánoční hvězda vzduchem letí,
přeje ti lásku, vřelý cit,
pozdraví spousty dalších dětí,
touží je také potěšit,
však pro tebe zní zvony v dáli,
co oznamují vzácný čas.
Vánoční písně tvými ústy
potěší děti, táty, mámy,
vykouzlí lásku kolem nás.

Příběh ze života...

14. prosince 2012 v 13:38 | Dagmar Tomášková |  Mikropovídky

Baví mne…
Moc ráda pozoruji lidi a dění okolo nás. Každičká situace se dá vyjádřit psaním…třeba jen krátkým příběhem, který nemusí být hoden profesionálního spisovatele. Stačí se jen dívat…


FASCINUJÍCÍ…

Do prodejny potravin chodil Radek pravidelně a hlavně záměrně. Jeho objev byl tak fascinující…
Nakupovala každý den ve stejnou dobu. To už věděl. Byla velmi štíhlá. Jen mu někdy připadala příliš bledá.
"Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl," povídal jednoho dne spolužačce ze střední školy, se kterou se tam náhodou taky potkal. Všimla si, že po slečně pokukuje a rovnou se zeptala: "Tak proč ji nesbalíš?"
"Pokud vím, stále nikoho nemá…"
"Jak to můžeš vědět?" divil se, "ty ji znáš?"
"No… neznám. Ale bydlí u nás v domě. Nedávno se přistěhovala. Pronajala si malý byt. Ale všude chodí sama. Zatím jsem s ní nikoho neviděla."
Radek si pomalu prohrábl valsy a zamyslel se. Pohlédl k místu, kde ještě před chvílí stála, ale už tam nebyla. Zahlédl ji u pokladny. Zaplatila svůj nákup a odešla.

Příštího dne přicházel k prodejně s rozhodnutím, že ji určitě osloví. Před vchodem uviděl hlouček lidí, sklánějících se nad něčím tělem.
"Ježišííí!" Vykřikl, když ji poznal. "Co se stalo?"
Někteří chodili dovnitř bez povšimnutí, jiní jen nakoukli co se děje a odcházeli.
"Zavolal někdo záchranku?!" Všichni jen koukali a kroutili hlavou.
"Asi trochu přebrala." Smál se chlapík, který měl pocit, že je vtipný. "Je úplně mimo."
"To bude nějaká narkomanka," zaslechl hlas starší, korpulentní paní, která tam stála, jak říkala, už delší dobu.
"Je strašně hubená."
Otráveně se rozhlédl a vytočil číslo. "To snad není možné!" Dodal ještě potichu.
Sanitka, přijela velmi rychle.

"Jak se Vám daří, slečno?" Připadal si hloupě, ale nevěděl, jak jinak ji oslovit.
"Děkuji. Už dobře." Její hlas zněl jako padající perly. "Známe se?"
V tom k nim přistoupila prodavačka, která doplňovala zboží do nedalekého regálu.
"To je on," oznámila tichým hlasem. Radek zpozorněl, ale nic nechápal.
"To jsem ráda, že jsem Vás konečně našla," její tvář se rozzářila, jako slunce.
"Moc ráda bych Vám poděkovala. Zachránil jste mi život."
"Cože? Zachránil život?"
"Víte, mám diabetes." Řekla smutně. "Když jsem dostala záchvat hypoglykémie před vchodem do prodejny, přivolal jste mi pomoc. A to mi zachránilo život."
"Paní prodavačka říkala, že Vás tady vídá často. Téměř každý den. Když se to stalo, viděla to přes výlohu, ale než stačila zavolat sanitku, udělal jste to vy. Předběhl jste ji."
Upřeně ji pozoroval a naslouchal.
"Poprosila jsem ji, aby mi řekla, až tady opět budete, abych Vám mohla poděkovat," dodala tiše, "doufám, že se nezlobíte."

Vánoční cukroví

12. prosince 2012 v 14:21 | Dagmar Tomášková
Dnes jsem se rozhodla, že se konečně pustím do pečení vánočního cukroví. Každý rok je to stejné. První plech pochopitelně kakaový - bez kakaa…
Nevzdala jsem to! Druhý lepší, pak už to šlo jako po másle. Přijde mi divné, když peču i během roku, většinou jeden plech /ten první a zároveň poslední/ a…kakaový není.
Tak nevím, co dělám špatně u toho prvního vánočního.
Někdy si říkám, že by mě zajímalo, jestli to má někdo taky tak, nebo jestli jsem divná…

Noční tvorové

12. prosince 2012 v 8:34 | Dagmar Tomášková |  Témata týdne

Tulák, to známý nad hladinou
co prochází se oblohou
osvítí všechny tmavé kouty
jen noční můry bloudí tmou
a stíny rozviklaných stromů
zvou návštěvníky
směle dál…
do černých koutů
hlasů lesa
kde kapradiny tiše spí
divoký nálet netopýří
děsivě míjí čela zdí
a do tmy slyšet šelest listí
pod tíhou kroků
lesních skřetů…

Příspěvek na téma šikana

6. prosince 2012 v 11:41 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky
Kudrnaté vlásky - šikana

Martínek chodil do své školičky moc rád. Měl tam spousty kamarádů a bylo tam hodně krásných hraček.
Zdeňka ale neměl moc rád. Byl ze všech dětí největší, a když byl někdo zlobivý, tak ho Zdeněk okřikoval. Paní učitelka se na něj vždycky zlobila a říkala, aby si hrál, že ona se o to postará sama.
Jednou, přivedla paní učitelka do herny holčičku. Jmenovala se Klárka. Měla krásné, dlouhé, kudrnaté vlásky. "Představuji Vám novou kamarádku, děti," řekla, "tak ji pěkně přivítejte."
Všechny děti upřely na Kláru zvědavé pohledy.
"Je nějaká divná…" pošeptal Zdeněk Martínkovi, "vůbec se mi nelíbí. Má ošklivé vlasy." Martínek si Kláru prohlížel, ale divná mu vůbec nepřipadala.
"Pročpak pláčeš, Klárko?" zeptala se paní učitelka, když se holčička vrátila ze záchodků uplakaná, "copak se ti stalo?" V tom si všimla, že ze stejného směru přichází několik dalších dětí. Zdeněk změřil Kláru přísným pohledem, ostatní děti se smály.
Teprve nyní si všimla, že má děvčátko mokré vlásky. "Proč máš mokré vlasy?" zeptala se přísně. Klárka jen sklopila zrak. Nic neříkala. Jen vyděšeně koukala směrem k zemi. Ostatní děti se nepřestávaly smát.
Druhý den se vše opakovalo. Klárka měla opět mokré vlasy a paní učitelka už se na ni moc zlobila. Nechápala, proč si je stále namáčí. Třetí den jí to nedalo a vypravila se za ní, aby ji ohlídala. Zdeněk s několika dětmi ukrytými za skříňkami v umývárně, nenápadně vykukoval a čekal, až Klárka otočí kohoutkem. Jakmile tak učinila, přiskočil k ní a postříkal jí vlasy tekoucí vodou.
Paní učitelka odvedla děti zpět do herny.
"Nyní se všichni posadíme," řekla, "a budeme si chvíli povídat." Vysvětlila jim, že takové chování, jako předvedl Zdeněk, není vůbec pěkné. Že do školky chodí děti proto, aby si tam spolu pěkně hrály. Aby byly kamarádi a měly se rády. Všechny děti pozorovaly uplakanou Klárku. Martínkovi jí bylo moc líto, proto se rozhodl, že si s ní bude hrát. Ostatní děti se k němu přidaly. "A stejně má ošklivé vlasy!" zašeptal nazlobený Zdeněk. Ale nikdo ho už neposlouchal.

Nadílka...

3. prosince 2012 v 19:22 | Dagmar Tomášková

Naše Vaneska kňourala, abychom ji ve středu nedávali do školičky, protože tam bude nadílka. To by jí ani tak moc nevadilo. Ale bude tam ČERT!! Tohle už by jí teda dost vadilo...říkali jsme si, že setkání s čertíkem jí až tak moc neuškodí, že by do školičky jít měla. Ale...jako naschvál nám paní doktorka přesunula návštěvu logopedie, kam pravidelně docházíme, jak jinak, než na středu. Takže Vaneska opět vyhrála…ostatně jako vždyckyJ)) Je to naše sluníčko a nikdy bychom nedopustili, aby se bála, nebo byla nešťastná…

Děťátko

1. prosince 2012 v 16:12 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky

Děťátko je jeden z několika počinů pro kulíšky. Psaní pro ně, mě naplňuje a těší.


Vánoční dárek pro kulíšky

1. prosince 2012 v 16:04 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky

Tenhle dárek je míněný opravdu s láskou a velkou pokorou.



Vílí tanec pro Kulíšky

1. prosince 2012 v 15:56 | Dagmar Tomášková |  Pohádky pro kulíšky